Je pondělí, klasický všední červnový den. Mám zrovna odpolední směnu a je už kolem osmé večerní. Každý má v hlavě jediné, postel, klid, popřípadě pozdní večeře a spát. V mé hlavě se však honí úplně jiné myšlenky…
Kamarád, který mě kdysy učil chytat ryby, mi často vypráví jak kaprařil před 20 a více lety. Pomalu se slzami v očích mi popisuje, jak se bez srpu nedokázal dostat ke břehu řeky, aby si mohl nahodit. Jenže nyní je jiná doba, doba asfaltová… Cyklostezky se vinou podél břehů řek, chataři si staví mola, přivlastňují pozemky a rybáři, kteří sotva umí nahodit a dělá jim problém rozeznat candáta od štiky, se rojí jako včely. Bohužel není rybář jako rybář. Poté přijde víkend, a břehy se zaplní k prasknutí. Pokud v této době chce být rybář úspěšný, musí myslet trochu jinak.
Zpět do práce! Hodiny ukazují za minutu deset večer a já se připravuji na sprint ke kolu. Za pár minut už jsem doma a přesedám z kola do auta, ve kterém mám připravené věci na ryby. Mé oblíbené místo na rychlé noční lovy mám kousek od baráku, takže u vody jsem velmi rychle. Teď je každá minuta drahá, takže mám vše předem připravené, abych měl co nejdříve nahozeno. Levý prut házím hned pod břeh, přesně na místo kde končí první prudká hrana do 3metrů . Na montáž připevním PVA šňůrku s pár kuličky boilie a nahazuji. Přesně do míst, kam dopadla nástraha, ještě hodím hrstku pelet, abych to tam lehce provoněl a rychleji přilákal kapry. Více krmit nemá cenu, za hoďku a půl musím pruty zase vytahovat. Navíc už moc dobře vím, že v těchto místech se ryby pravidelně zdržují. Pravý prut vždy házím přímo do koryta. Opět použiji PVAčko s pár kuličkami a více už nevnadím. Montáže mám položeny asi 40 metrů od sebe, téměř vždy na stejných místech, protože už zde mám přesně zmapováno, kudy se ryby jezdí krmit, dokonce i v kolik hodin! Je to velmi zajímavé, ale podle prvního záběru, bych si mohl seřizovat hodinky.
Už ležím na lehátku pod deštníkem a doufám, že se opět nevyspím. Neustále koukám na mobil a odpočítávám minuty, do magické hodiny, kdy přichází první záběr. Bude to sazan, kterým se tu tak líbí? Nebo překvapí nějaký krásný lysec s tělem jak zrcadlo, nádherným zabarvení a šupiny rozesetým tak, jak se to matičce přírodě líbilo? Honí se mi hlavou… 23:40… Pomalu rozepínám spacák a nazouvám pantofle na noční výběhy. Jen pár minut, déle už to trvat nebude! Brzda se roztáčí a příposlech hraje tu melodii, kterou mám tak rád. Ať to je jakkoliv velká ryba, vždy je to adrenalin, jak jízda na okruhu s nadupanou mašinou. Rybu pouštím zpět tam, kam patří a jdu stáhnout i druhý prut. Je chvíli po půlnoci a teď nastal čas na pořádný zákrm. Ryby jsou při chuti a tak se nebojím zabořit ruku do kýble hlouběji a nakrmit na levý prut i 2kg boiliesu. Téměř 4 hodiny teď bude místo úplně v klidu a kaprům začne parádní žranice. Až si při „otevíračce“ nahodím, předpokládám, že bude místo téměř vyžrané a větší ryby sem najedou doluxovat zbytky zázračných kuliček. Na pravý prut krmím jak kdy, ale nikdy ve velkém množství. Spíš se snažím na tento prut udělat méně záběrů a odchytávat samostatné větší ryby. Není vyjímkou, že na levý prut udělám 3,4 záběry za noc a na pravý jeden, nebo taky žádný.
Noc je neuvěřitelně dlouhá, je všední den, takže božský klid, ale já zde nikdy nemohu zabrat. Poslouchám vodu, aktivitu ryb. Snažím se rozpoznat každou ránu na hladině. Byl to lovící sumec, candát, nebo divoký říční kapr? Sakra! Jak já bych tam nejradši nahodil už teď. V hlavě se mi honí výmluvy, které bych řekl RS, proč mám už mám nahozeno. Jako kdysy ve škole, proč jsem tam zase nepřišel, nebo proč dnes musím jít domu dřív. Bohužel teď mi nevolnost a podpis rodičů stačit nebude… Většinou to vydržím, ale je to boj.
Odbíjí čtvrtá a montáže letí na místo. Už nekrmím! Jen opět pár kuliček na PVAčko a dost. Záběr na sebe obvykle nenechá dlouho čekat a já si opět vychutnávám moji oblíbenou muziku a napínavý souboj s rybou, při krásném východu slunce. Často se mi stává, že mám sérii dvou, nekdy i tří záběrů během půl hodiny a pak už nic, nebo zase až za delší dobu. Je zde příkladně vidět, jak sem kapří hejna pravidelně najíždějí. Velikost ryby není až tak důležitá, ale ten pocit a adrenalin! To mi za nedostatek spánku a únavu stojí.
Brzy balím, většinou kolem půl 8. Začínající vedro a hlad mě vyhání zpět domů. Má skvělá manželka, která mi noční párty s kapry toleruje a roztomilá dcerka Sofinka, ihned poznají podle mého úsměvu na rtech a opuchlých očí, že jsem měl úspěšnou noc. Teď honem splnit domácí povinosti, chvilku odfrknout v posteli a hurá zpět do práce. A jaké myšlenky se mi v práci budou honit hlavou? To si určitě domyslí každý sám…
Během června a července, jsem takto uskutečnil zhruba 20 podobných nocí a podařilo se mi zdolat více jak 50 kaprů. 7 ryb mělo nad 10kg, 10-15 bylo váhově v rozmězí 7-10kg a zbytek byla menší váhova kategorie. Snažil jsem se krmit denně ve stejnou hodinu 1kg boilie, někdy i více a za jednu úspěšnou noc zkrmil kolem 4kg kvalitního boiliesu. Ke konci tohoto „tažení“ jsem přestával pravidelně krmit a úspěšnost šla velmi strmě dolů a začali brát kapři menších velikostí.
Doba jde neskutečně rychle dopředu a člověk se musí podle toho přizpůsobovat. Pokud se nechcete o víkendu prát o místo u vody, mačkat se na přeplněném břehu a doufat, že se ryba přes spleť vlasců dostane až k vám, tak tomu musíte něco obětovat a trošku potrápit sám sebe.
Přeji všem slušným lidem a rybářům, kteří mají ještě nějaký kladný vytah k přírodě, hodně úspěchů.
Za CT-EXIL Tomáš Sekera
