Letošní jaro, přesněji jaro 2018, bylo pro mě velmi úspěšné. Díky poměrně velkému množství času, ideálnímu naplánování, kvalitnímu krmení a hodně štěstí, se mi podařilo nachytat plno hezkých říčních ryb. Nejednalo se o žádné obrovské kapry, osobní rekordy po kterých plno lidí doslova šílí, ale o ryby, které byly po zimě v parádní formě, zdravé a krásně stavěné. A takové úlovky jsou pro mě největší odměnou.
Jediné co mi chybělo, byla taková ta pomyslná třešnička na dortu, na kterou jsem se už od zimy moc těšil. V druhé polovině května, jsme měli s kamarádem a parťákem Ondrou, naplánovou výpravu na jednu velkou, samozřejmě svazovou přehradu. Nikdy předtím jsem tam nechytal, ani s podobnou lokalitou jsem neměl moc zkušeností a tak ambice na úspěsný lov byly malé. Můj cíl byl, ulovit aspoň nějakého kapra. Tento cíl, se mi povedlo překonat asi 20x, ale zpět na začátek výpravy, na kterou budu dlouho vzpomínat.
Je sobotní ráno a já ihned po probuzení vyrážím vstříc rybářskému dobrodružství. Po hodině a půl cesty jsem poblíž lokality, kterou jsme si pro výpravu vybraly. Našel jsem si vhodné místo k nalodění a po chvilce se plavim k místu, kde Ondra už 5 dní rybaří. Vybírám si místo, asi tak 50m od Ondry, abysme měli dostatečný rozestup od sebe a navzájem si vůbec nepřekáželi. Na nic nečekám a okamžitě se dávám do přípravy prutů. Jelikož už je skoro poledne, ještě jsem ani nesnídal a dělá se veliké vedro, tak nic nevymýšlím. V rychlosti prozkoumávám dno a nahazuji pruty zhruba do míst, které jsem si vybral. Následně ke každé montáži kobruji tak půl kila boilie. Důkladnější výběr míst, kam budu nahazovat své montáže a pořádný zakrm mám naplánovaný až na večer. Teď chci mít hlavně nahozeno, postavené bydlení a najíst se.
Vše mám hotové a konečně nastává ten okamžik klidu, ticha a naprostě pohody. Mám před sebou 8 dní rybolovu, na krásné vodě, v úžasné přírodě a daleko od lidí, hluku a cyklostezek, které lemují téměř většinu středního toku břehů Labe. Brzy přichází Ondra na klasický carptalk. 4 dny byl bez kontaktu jak s lidmi, tak s rybou. A tak si ani nedělám žádné naděje na brzý záběr. Ale…. Píp, píp, To je asi nějaký omyl, ne? Není, sfinger je přilepený k prutu a tak nevěřícně přisekávám. Je tam a nevypadá vůbec špatně! Ihned jdu do člunu, protože všude podel břehu je plno kamenů, které vyčnívají nad vodu, ale jsou i nenápadně skryté kousek pod hladinou. Tyhle napínavé souboje ze člunu mi tak chyběly. Po pár minutách, se s úsměvem na tváři vracím zpět na břeh a v síti podběráku si vezu svůj první poklad. „No nic, mám splněno a jedu domu,,! Oznamuji Ondrovi a vytahuji kapra z vody. Proběhlo vážení, měření a už pózuji před objektivem zrcadlovky s 95cm dlouhým a 13.90kg těžký lyscem, který se nechal zlákat na jednu 20mm kuličku Nekonečné olihně. Záběr přišel 3 hodiny po náhozu, to je slušný začátek.
Tomáš 95cm 13,9kg
Blíží se večer a já jdu znovu na vodu. Ne však kvůli záběru, ale jedu si důkladněji prohledat dno. Nic zajímavějšího, než jsem našel odpoledne zde však není a tak se rozhoduji chytat na stejných místech. Dno je tu všude velmi podobné, od břehu jde celkem prudce dolů až do 10m. Poté se začíná jen pozvolna svažovat do 15m a u druhé strany stoupá prudce nahoru. Rozhodl jsem se jeden prut házet asi 60m od břehu na patu hrany do 10m hloubky a druhý prut o pár metrů blíž do prudkého svahu.
Bohužel po prvním záběru přišli 2 dny bez kontaktu s rybou a já si pomalu začal pokládat ty klasické otázky, co dělám špatně?! Nemám změnit návazec? Jelikož na sebe nechci upozorňovat bojkou a žádný záchytný bod tu není, tak jsem i hodně na vážkách, jestli se při náhozu trefuji do míst kde krmím. Naštěstí jsem vypustil z hlavy všechny myšlenky a pomalu sci-fi plány kam až to zavezu, přes kolik kolíčků a věřil, že mám vše tak, jak to má být. Pokračoval jsem v pravidelném krmení a třetí noc konečně přichází další záběr na Nekonečnou oliheň od šupináče 10.70kg.
Přes den se opět nic neděje. Za těch pár dní jsem vypozoroval, že ryby jsou aktivní hlavně večer. Jakmile se setmí, tak se z „mrtvé“ vody stává voda plná života, takový podvodní václavák. Malé rybky vyplují na hladinu sbírat popadaný hmyz, sumci a ostatní noční dravci toho využívají a s obrovskou energií do nich nájíždějí. Často to byly rány,jako by do vody padaly kusy skal. Kapři se otáčejí po celé vodní ploše a ikdyž v té tmě není skoro nic vidět, pro uši to je neskutečný koncert. Této noční aktivitě jsem přizpůsobil i krmení a pravidelně kolem 18hod. jsem vyrážel na vodu s kýblem řepky. Echolotem jsem sledoval dno a jakmile jsem byl na deseti metrech hloubky, kde končila první dlouhá a prudká lavice, tak jsem začal řepku rozhazovat do velké plochy. Ze břehu jsem následně nakobroloval přibližně 2.5kg boiliesu a rovnou přehodil pruty s pár kuličky boilie na PVA šnůrce. Toto byl každo-denní větší zákrm, poté jsem kobroval boilie až po každém záběru.
Čtvrtá noc začína výborně a brzy po setmění se mi rozezpívá příposlech. Letím k prutu a zjišťuji že to je padák. Beru prut do ruky a začínám navíjet. Navíjím jak o život, ale vlasec je stále prověšený a tak se smiřuji s tím, že mi to kapr při záběru uřízl o nějaký kámen. Najednou se mi však klička navijáku zastaví, prut ohne do polohy v jaké ho my všichni vidíme nejraději a cívka začne cvakat v uctihodném tempu. Je tam, to snad není možný, to byl padák, že mi kapr zajel až skoro za bivak, okomentuji záběr a naskakuji do člunu, kvůli bezpečnému zdolání ryby. Po pár agresivních výpadech zvedám k hladině dlouhé šupinaté tělo a následně ho hladce navádím do podběráku. Ten by mohl mít k metru, tiše doufám a prohlížím si dlouhé válcovité tělo kapra říčního typu. Na podložce kapra přeměřuji a v zápětí se raduji z krásných čísel, 102cm a 13.80kg. Tak to je ryba přesně podle mých představ. Následuje klasický koloběh, pod háček napichuji další 20mm kuličku Nekonečné olihně, nahazuji a dokrmuji půl kilem boilie kamsi do tmy před sebe.
Tomáš 102cm 13,8kg
Během noci se pomalu mění počasí, lehce se ochlazuje a brzy ráno začíná poprchávat. Z téměř tropických dnů je rázem klasické deštivé jaro. Z této změny počasí jsem ale nadšený a doufám v záběry i během dne. Nadšený však nejsem z mého pravého prutu, na který od začátku výpravy nebyl ani potah. Proto lehce měním taktiku a pravý prut zavážím o pár metrů dál, než jsem ho nahazoval a do větší hloubky. Okolo montáže rozhazuji jen pár kuliček a mám v plánu nechat ho nahozený, dokud to povolená doba lovu povolí.
Během skoro celého dne se nic neděje, návazce i krmení mám připravené, tak si den krátím pospáváním v bivaku. Kapky vody bubnují do střechy mého přechodného bydlení, jinak je zde úplné ticho, které si opravdu užívám. Zničeho nic se ozývá zvuk mého příposlechu. Jedno pípnutí, které mě donutí otočit se a ospale, jen s pootevřenými oči se na příposlech podívat. Svítí modré světýlko. Modré? To je pravý prut, který se náhle rozjíždí až se cívka navijáku div nerozpadne. Nadšeně běžím k prutu, se slovy „to bude určitě nějaký tele“! Nebudu to natahovat, byl z toho první kapr pod 10kg. Šupináček který měřil 78cm. Tento kapřík však nepřiplaval sám, ale s hejnem svých kopií a tak jsem měl až do večera o zábavu postaráno. Záběr střídal záběr, kobrou prošlo dalších pár kilo boilie a mně pomalu začalo docházet suché oblečení, jelikož déšť stále sílil. Všichni divocí šupíci byly uloveni na Nekonečnou oliheň s plovkou stejné příchutě. Opět, ta oliheň… Nepatřím k rybářům, kteří s sebou k vodě vozí plno různých příchutí. Když se mi jedna osvědčí, jsem schopný na ni odchytat celou výpravu, ale i sezónu.
K večeru přestává pršet a se setměním přichází další záběr, tentokrát už na levý prut. Po krátkém souboji podebírám po delší době opět lysáka, který měl přesně 11kg. Byla to první poškozená ryba, která měla uřízlí kus ocasní ploutve. Prut nahazuji zpět do vody, dokrmuji a doufám v další brzký záběr. Ten opravdu přichází a vypadá to na pěknou rybu. Ihned po zvednutí prutu si ryba odvíjí metry vlasce a tak spěchám do člunu. Po odepnutí karabiny od kotvy však zjišťuji, že jsem si po poslední rybě nepřipravil podběrák do člunu a tak se v rychlosti vracím na břeh. Na břehu zjišťuji, že jsem si podběrák ani nesložil a tak za pomocí snad všech končetin a hlavy nasazuji ramena podběráku zpět do kovové spojky a snažím se držet kontakt s rybou, abych o ní nepřišel. Vše se zdárně podařilo a konečně se dostávám za rybou na vodu. Po počátečním chaosu na břehu a po napínavém souboji navádím rybu do podběráku. Vypadá to na další rybu nad 10kg, ale čelovka se mi téměr vybila a svítí tak na půl, navíc v té obsolutní tmě mám co dělat, abych se dokázal vrátit zpět na své místo. Po chvilce jsem však zpět a jsem zvědavý co na mě vykoukne z podběráku. Zatím vím, že to je celkem dlouhý lysák. Rybu zvedám z vody a jsem překvapen její váhou. Na podložce měřím, vážím, odečítám a brzy se raduji z 16.70kg těžkého a 96cm dlouhého kapra. Přehrada mi vydala další ze svých pokladů a já jsem neskutečně šťastný, že jsem se mohl setkat s touto krásnou rybou a následně ji darovat svobodu, jako všem ostatním.
Tomáš 96cm 1,7kg
Brzy ráno, zrovna když jsem byl na návštěvě u Ondry, mi příposlech hlásí další jízdu a tak se vydávám na lesní běh. Kličkuji mezi stromy, hledám si cestičky mezi keři až se konečně dostávám k prutům a mohu začít se zdoláváním. Po chvilce už držím v ruce kulatého 9kg lysce, který, nejspíš jako jediná ulovená ryba ještě nebyl vytřený.
Z příjemného polojasného rána je během několika málo okamžiků opět sychravý den a mně se po dlouhé době roztáčí cívka i u pravého prutu. Od začátku cítím velmi silný tah, který je však doprovázený kopancema do vlasce a vypouštěním proudu bublin. A tak mi je hned jasné, s kým mám tu čest. Bohužel po sumcovi netoužím a tak si ani ten tvrdý souboj moc neužívám. Sumec měřil 140cm a břicho měl nacpané celými boiliesy. Boilie z rybích mouček, bohužel neláká jen kapry. Vousáče pouštím zpět a doufám, že to byl jediný škůdce v mém krmném místě. A asi ano, protože do večera zdolávám několik divokých šupináčků kolem 75cm.
Následující noc byla klidná a bez záběru. To mi však nevadí, s úlovky jsem nadmíru spokojený. Jediné co mě momentálně mrzí je, že mě čekají poslední dva necelé dny a jedna noc. Předpověď počasí hlásila příchod tropických dnů a aktivita ryb výrazně ustala. Předposlední den ráno mi přichází poslední záběr výpravy a rozlučkový kapr vážil rovných 10kg. Krásná tečka, za povedenou výpravou.
Tomáš 82cm 10kg
- během celé výpravy jsem zkrmil více jak 20kg boilie a 30 kg řepky. Určitě bych si dokázal představit, mít ještě nějaké to kilo boilie i řepky navíc
- hodně mě překvapily, malé tlamky většiny kaprů. Kapři na labi mají veliké „vysavače“ do kterých by 30mm kulička zajela jak nic. Zde jsem pro jistotu dobrého záseku používal hlavně kuličky o průměru 20mm
- všechny ryby nad 10kg zabraly na levý prut, bylo jich celkem 6. Na pravý prut bylo mnohem více záběrů, ale od menších ryb a záběry přicházely pouze během dvou až třech dní z celého týdne.
- velkou zajímavostí bylo, že i v té 10 metrové hloubce, ryby velmi reagovaly na změnu teploty. Během prvních dní výpravy, kdy panovalo teplé počasí, měli kapři zaseklé háčky poměrně hluboko. Hlouběji než jsem zvyklí. Při ochlazení, které přišlo zhruba v půlce výpravy, byli kapři naopak zaseknutí jen za úplný krajíček tlamky.
- (ne)milou společnost, mi po celou dobu výpravy dělali sršni, kteří si stavěli hnízdo asi metr od mého bivaku. Z počátečních obav z těchto sousedů, se nakonec vyklubalo klidné soužití, bez jediného problému.
Za Exil Carplife Tomáš Sekera.
