Pálava 2021 – Ondra Křížek & Petr Rubeš

1.rozjezd

V minulém roce jsme se s Petrem vydali poprvé pod pálavské vrchy na přehradu Dyje 5. Oba jsme si tuto lokalitu zamilovali již během prvních dní, poznávací výpravu si užili nadmíru a natočili také naše první zdejší video – https://www.youtube.com/watch?v=91r_ZjJF-Zw . Celý rok jsme plánovali návrat na přehradu v podobný čas, v druhé polovině října. V létě jsme si také při dovolené s parťáky a našimi partnerkami/rodinami D5 celou objeli na kolech a vytipovali lovná místa.

Nastal den D a my vyrazili už ve čtyři hodiny ráno, cesta uběhla rychle, probírali jsme hlavně to, kam si sedneme a plánů jsme měli hned několik. Po příjezdu nám je pokazil poměrně velký rybářský tlak u vody a tak padla volba na místo, kde jsme již byli loni, v jehož okolí nechytal téměř nikdo. Něco nám říkalo, že to bude dobrá volba a hlavně, věděli jsme z loňska jak zde chytat a proto byly nástrahy ve vodě již chvíli po poledni. Netrvalo to dlouho a dostal jsem první záběr na 24mm kuličku KOKpro a zdolal první menší rybu a chvíli po ní už lepší s váhou 13,1kg. Druhý den jsem měl kaprů pět a třetí dopoledne to také jezdilo parádně s tím, že největší ryby měly stále do 13kg. Jezdilo to pouze na můj levý prut a proto jsme museli něco změnit…

2. první krásný úlovek

Kdo Pálavskou pětku zná, určitě ví, že do základní výbavy patří kotvička a tu my samozřejmě měli, Petr po domácku vyrobil parádní dílo. Druhá a ta obtížnější věc je její použití, obzvlášť pro nás, kteří s kotvičkováním neměli téměř žádnou zkušenost a tak jsem o první dvě ryby přišel ve vázkách, kterých jsme měli na místech nespočet. Napotřetí to už klaplo, našli jsme ten správný grif a vlasec za vázkou zachytili. Ihned jsem jej navázal a věděl, že mám na prutě první pořádnou rybu! Krásný souboj chvíli po poledni jsem proměnil v šupináče 97cm 18,1kg a první euforie mohla nastat! Poté se do večera pořádně rozfoukalo a to byl dobrý signál…

3. lepší ryby na místě

Změna počasí a hlavně vítr na Pálavě funguje, respektive jak loni, tak letos kapři nejvíce začali brát po větru, kdy už se hladina vody uklidňovala. Byl stále třetí den výpravy, kdy jsem po krásné osmnátce dostal na břeh další pěkné úlovky, lysce 12kg, šupináče 13,9kg a 95cm 16,1kg. Petr změnil po poradě umístění prutů a čtvrté ráno mu začali chodit záběry také, začal na menších rybách, ale to se změnilo již pátý den u přehrady…

4. brutální série záběrů a šok

Kapři brali jako zběsilý, pátý den u přehrady jsme dohromady obdrželi více jak dvacet záběrů, vesměs ale od menších ryb. Petr si zdolal první šupinatou třináctku na fotku, já chvíli po něm podobnou sortu také a byli jsme opravdu moc šťastní, že se nám daří, tušili jsme, že lepší ryby na místo dorazí také.

Večer jsem dostal šokující zprávu o náhlém úmrtí mého milovaného dědy, do teď nejsem schopen k tomu napsat něco více, každý kdo něco takového zažil mě asi pochopí. Celou noc jsem nespal a přemýšlel, rybařina šla úplně stranou až do chvíle kdy jsem si uvědomil jak děda rád sledoval naší cestu a naše videa. Petr mě také psychicky podpořil a ráno jsme zavezli pruty na svá místa, já hlavně s myšlenkou, že celé video z výpravy věnuji právě dědovi.

Po rozednění, kdy jsem konečně usnul mě probudil Petr, který zdolal krásnou rybu – šupináče 90cm 16,4kg!

5. kapr pro dědu

Bylo asi 9:30, Petr před chvílí pustil nádhernou šestnáctku a já obdržel záběr na pravý prut. Přijížděl jsem člunem na lovné místo a neviděl plovák, bylo jasné, že se zasekl někde pod hladinou o vázku. Zkusil jsem ještě před kotvičkováním za vázku trochu vzít a ona opravdu povolila, na hladinu vyjela téměř dvoumetrová kláda posetá slávičkami a mě začal parádní souboj s opravdu nádherným, zlatým kaprem. Když jsem jej dostal do podběráku, měl jsem tak strašnou radost a šupinatou krásku věnoval právě zesnulému dědovi.

 6. lysá závojnatka

Sedmý a osmý den záběry lehce ustaly, jediná lepší ryba vždy přišla po rozednění, jednou to byl kapr 11,5kg, podruhé pěkný 14,5kg šupináč. Blížila se osmá noc našeho pobytu na břehu Dyje 5, přes den se rozfoukal silný vítr a chvíli po setmění měl Petr záběr. V tomto počasí opravdu nešlo jít na vodu a tak Petr zdolával ze břehu. Několik předchozích ryb musel kotvičkovat a bylo velkým zázrakem, že svého soupeře tentokrát stáhl ze vzdálenosti 450m ke břehu bez problému. Celou dobu nám ale vše naznačovalo, že by to mohla být slušná ryba a u břehu začalo pořádné peklo. Dlouhý souboj vyvrcholil podebráním lysého klenotu v prsačkách, ve velkých vlnách. Lysec s obrovskými ploutvemi trochu připomínal závojnatku a Petr si připsal svého prvního, opravdu velkého kapra z Pálavy – 17,6kg.

7. pauza před velkým finále

Devátý den brzo ráno jsem odjížděl na víkend domů, dědovi na pohřeb. Petr za víkend moc ryb nepochytal, foukal silný vítr, čekali jsme až ustane a to se stalo v neděli, kdy jsem se ráno vrátil zpět k vodě a zanedlouho fotil šupinatou 12ku. K večeru vítr sílil a celý další den to byl opravdu masakr, to musí hnout i s větší rybou, říkali jsme si. Během dne jsme měli dva záběry, já kapra z dálky nevytáhl, za to Petr ano a tato ryba opravdu stála za to, byl jí kulatý lysec 77m 13,2kg, který nám vykouzlil úsměv na tváři a dodal optimismu do dalších hodin. Po setmění vítr utichl a já dostal záběr také od lysce, tentokrát s parametry 92cm 15,7kg.

8. „klid“ po větrné bouři

Jak jsem již zmiňoval, vítr nám dal pořádně zabrat a byli jsme rádi, že je konečně klid a téměř bezvětří. Byl již třináctý den výpravy, která utíkala jako voda. Dopoledne nám Macin přivezl zásoby krmení do zbývajících dní. Přeci jen jsme tam toho KOKa naházeli dost. Po poledni Petr odstartoval rybou přes 10kg, chvíli po něm já přidal šupíka 13,6kg. Setmělo se a to byl klasický čas na velkou rybu, která si také 24mm kuličku připlula slupnout a udělala mi opět radost, aby také ne, šupináč vážil 16,2kg při 95cm, byl to takový typický pálavský válec. Chytali jsme čtyřmi pruty na rozmení cca 300m, proto se často stávalo, že záběr nebyl ojedinělý a jak hejno projíždělo, zabralo za krátkou dobu více ryb najednou. Tentokrát následovala další válcovitá ryba Petra, šupináč 97cm 17,4kg!

9. magická hranice

Předposlední den byl krásný, totální bezvětří a příjemné teplo. Užívali jsme si poslední chvíle a byli spokojeni s výpravou. Oba jsme ale samozřejmě doufali, že by se za výpravu nějaká ryba přes magickou hranici 20kg mohla povést. Bylo kolem 11:00 dopoledne, kdy jsem dostal opatrný, plynulý záběr. Minuty se vlekly, než jsem konečně s elektromotorem dojel na rybu a prvotní stres opadl, nikde nevisí! Zvedám prut, cítím tah ryby a dochází mi rychle co se děje. Adrenalin a nervozita stoupá, kapra dlouho nevidím. Jediné co nešlo přehlédnout byly bubliny, které od ryby stoupaly na hladinu. Bylo to jako bych zapřáhnul potápěče, tohle jsem ještě nikdy nezažil. Po několika výpadech jsem zahlédl pod hladinou siluetu ryby, masakr, obrovská ploutev mi zamávala a zmizela opět v hloubce. Po podebrání jsem si zařval radostí a na břeh dovezl jednu z nejhezčích ryb v mém životě – exkluzivně stavěného šupináče 102cm 20,4kg.

10. poslední noc

Šťastní po překonání magické hranice jsme se připravovali na poslední noc u rozsáhlé vodní plochy na D5. Poslední ryby byly velké a proto jsme chtěli mít vše na 100% ready. Blížil se soumrak, kdy jsme chtěli mít pruty převezené, ale ještě předním jsem dostal záběr na svůj pravý prut a dostal další třešničku v podobě šupináče 90cm 17,3kg!

Po setmění klasicky dva rychlé záběry po sobě, já měl 12,5kg lysce a Petr dovezl poslední rybu výpravy, šupináče 91cm 15,3kg!

Výpravu jsme si fantasticky užili a tato voda nás rozhodně bude přitahovat i v dalších letech! Tak zase za rok, Pálavo.