Nebylo to poprvé, kdy jsem si sám položil otázku, co je pro mě v životě a teď konkrétně v tom rybářském nejdůležitější. Mnoho lidí se honí za rekordy a bere rybařinu strašně vážně. U vody potkávám lidi s naštvaným výrazem ve tváři, ať už je za tím jakýkoli důvod, nechápu to. Já pobyt u vody miluju za každé situace a jsem obklopený jenom parťáky, kteří to cítí stejně. K vodě jezdím za dobrou náladou a hlavně za zážitky, kterých v uplynulém roce 2015 bylo víc než dost.
Nedokážu posoudit, jaký ze zážitků byl pro mě nejsilnější, proto začnu od začátku roku, kdy jsme se Šulcikem v půlce března vystopovali kapry, u naší oblíbené řeky, na místě, kde bychom je oba v tuto roční dobu nečekali. Průtok zde byl silnější, než kde jinde, ale časté šplouchance na hladině nám nedali, abychom se na ono místo nevydali. Šulcik jel na první noc sám a po hodině se mi mohl pochlubit prvním slušnějším kaprem. Ráno mi však volal úplně jinou zprávu, podařilo se mu ulovit naší starou známou Vikču. Lysce, kterého si evidujeme od roku 2010. V předchozím roce se chytla hned několikrát a pomalu jsme si ji kvůli tomu přestávali vážit. Teď, když vím, že Ondra byl poslední, který ji ulovil, je mi z toho smutno a můžu jen doufat, že tento výstavní kousek stále v naší srdcové vodě plave a snad si jen dává velký pozor na pozřívání nástrahy.
V dubnu jsem se vrátil na místo, na kterém jsem strávil velkou část dětství a rybářsky tu vyrostl. Strávil jsem tu několik dní a nocí a krásně si zavzpomínal na své kaprařské začátky a na první velké přátele od vody, Marka, Kubu a Tomáše. Bohužel se už s nimi na břehu více méně skoro nepotkám, ale to co jsme zažili, nám nikdo nevezme. Povedlo se mi tu i letos ulovit několik pěkných ryb. Celkově dopředu mohu říct, že sezóna byla velmi úspěšná, hlavně měsíc květen, ke kterému se právě dostávám.
Jak tomu bývá, velký den nadejde, když to nejméně čekáte. Vrátil jsem se z dopoledního výletu, pobral doma základní výbavu a vyrazil na pár hodin za Šulcikem, který lovil s kamarádem Vaškem. Kluci seděli nějakých 150m od sebe, já si vlezl mezi ně, podotknu, že na místo, které jsem vůbec neznal a lovil zde poprvé, nahodil na blind a dal se s nimi do řeči. Kluci měli na kontě zatím pár menších kaprů a Venca pěkné amury. Za hodinu mi zapípal příposlech, swinger se přilepil k prutu, prut ve vidličkách ohnul a to bylo vše, žádná jízda se nekonala. Přizvedl jsem prut a okamžitě cítil ohromnou rybu na druhém konci. Říkám si „to snad ani není pravda, tolik času jsem již letos rybaření věnoval a nedostal se nad patnácti kilovou hranici, a teď na pár hodinové výpravě zaseknu tohle?!“ Souboj to byl nekonečný a nebýt Šulcika, který kapra profesionálně podebral, trval by rozhodně déle, než onu půl hodinu. Euforie z téhle krásné šupinaté jikernačky byla ohromná, ono když si zvednete rekord a vidíte před sebou krásnou, zdravou a hlavně obrovskou rybu, vždy je to něco nádherný a nezapomenutelný zážitek.
Koncem června se nám stala další příhoda, kterou nezapomeneme. Na rybách jsem byl opět s Ondrou Šulcem a chvíli po náhozu a rozbalení dočasného obydlí jsme na hladině zpozorovali něco neobvyklého. Měli jsme k dispozici pramičku a tak jsme se na to jeli podívat zblízka. To, co jsme viděli, nám na chvíli vyrazilo dech, byl to ohromný kapr, určitě hodně přes 15kg, který se kvůli nafouklému břichu nemohl potopit. Slyšeli jsme o tom, že velké jikernačky se čas od času nedokážou vytřít a pojdou. Rozhodli jsme se proto této pomoci. Poprvé jsem si udělal obrázek, kolik v sobě takto velká ryba může mít jiker. Krásná šupinatá jikernačka sice odplula, ale jestli přežila, to netušíme, každopádně jsme jí dali aspoň naději.
Nastalo léto a přišla velká změna a to spolupráce našeho týmu s firmou Jet fish, kterou hodnotím jako suprový posun vpřed ve všech směrech. K oblíbené řece v létě moc často nejezdím, protože tu není k hnutí, za to jsem si oblíbil městské rybaření v centru Prahy, které je zážitkem vždy samo o sobě. Tentokrát jsme se vydali s Hanym a Šuldou za naším parťákem Jirkou Mocem, který v centru loví pravidelně. Vystoupili jsme na náplavce a vydali se každý s jedním prutem a nejnutnější výbavou směrem Karlův most. Byl to naprosto fantastický den, který jsme zdokumentovali a vytvořili z něj video, které najdete na našem youtube kanálu – Carp team Exil.
Začal nám podzim, v posledních letech mé nejoblíbenější období pro lov kaprů. Měl jsem v plánu chodit na dvě místa, první z nich bylo mělčí, tedy s hloubkou do 2,5m a na druhém se hloubka pohybovala okolo pěti metrů. Na prvním jsem chytal ještě za poměrně teplého počasí, pravidelně předkrmoval a výsledky se dostavily. Na většině výprav mě doplňoval dlouholetý kamarád Hany, kterého jsem k rybařině přivedl a jelikož se místo nachází na turistické stezce, která je hojně navštěvovaná, o srandovní příhody jsme neměli nouzi. Začalo to tím, když jsem vymotával kapra ze stulíků, které lemují celý břeh. Souboj nahrával velké rybě a tak jsem se do toho vrhnul po hlavě, po několika minutách jsem zastavil spoustu procházejících turistů a projíždějících cyklistů, načež jsem ze spleti stulíků vymotal kapříka, který měl sotva šedesát centimetrů. Když přihlížející začali tleskat, dostal jsem záchvat smíchu.
O den později se opakovalo něco podobného, už se stmívalo a u nás se zastavila skupinka romů, což je samo o sobě nepříjemné. Tentokrát krásného lysce se šupinatým ocasem jsem měl zamotaného ve všudypřítomném stulíkovém poli. Hany se nabídl, že ho vymotá, ukázal své ladné křivky, jedné z divaček se okamžitě rozzářily oči a zjišťovala, zdali jde „na to?!“. Hany na to nakonec nešel, protože se kapr uvolnil sám a za chvíli skončil v mém podběráku.
Bohužel se mezi místními vydrami rozneslo, že mi to bere, a když jsem se chystal jet nakrmit, našel jsem na místě pět důchodů, z nichž jeden svíral v ruce ohnutý prut s pěknou rybou. U břehu se mu zamotal do již několikrát zmiňovaných stulíků a jeho reakci nikdo pochopit nedokážu. Sklopil prut k vodě, chytil cívku a chystal se přetrhnout vlasec. To jsem samozřejmě nedovolil. Nechtěl jsem, aby kapr za sebou tahal montáž s několika metry vlasce. Vzal jsem mu prut a kapra po chvíli naváděl do podběráku. Rozhodně jsem se s ním nemazlil a akorát, když „kolegové“ zvedali podběrák, ozvala se rána, na kterou nikdy nezapomenu, stejně tak jako na výraz „lovce“, když v mé ruce viděl jeho rozpůlený prut. Od té doby se na onom místě neukázal.
Rozhodl jsem se na tomto místě letos skončit, i když nebylo špatně rozjeté a přesunul se na druhé, kde už měl něco nachytané další člen našeho týmu, Slámiš. Místo nabízí hodně možností. Já se rozhodl chytat v půlce toku, na boilies Mystery Játra/Krab a Legen Range Biosquid a Biocrab. První výpravy se nenesly v duchu velkých ryb, za to se mi povedlo na řece poprvé chytit koi kapra.
Jak už jsem na začátku článku předeslal, ten velký okamžik opět nadešel, když jsem to nejméně čekal. Byl říjnový den, vytrvale pršelo, já seděl v autě u řeky a rozhodoval se, jestli vůbec nahodím. Měl jsem totiž k dispozici jen pár hodin lovu. Naštěstí mi to nedalo, probudil se ve mně opět ten správný rybářský blázen, pobral jsem základní výbavu a vydal se vstříc dešti. Pruty jsem nahodil na předrkmená místa, zlehka dokrmil a pozoroval vodu, na kterou vytrvale dopadaly kapky deště. Vím, že toto počasí bývá obvykle to pravé a dnes se mi to potvrdilo. Prvně jsem zdolal menšího lysce a za dvě hodiny po něm obdržel takový záběr, nezáběr. Swinger se pouze lehce propadl, ale jemné cukání vlasce naznačovalo, že na druhém konci nějaká ryba bude. Předpokládal jsem, že to bude cejn, nebo další pro mě nechtěná ryba. Ovšem jen co jsem zvedl prut, došlo mi, že se mýlím. Mýlil jsem se neskutečně, protože poprvé co jsem viděl to monstrózní lysé tělo převalit na hladině, rozklepal jsem se. Na kaprařině tento adrenalin miluji, snad nikde jinde nezažiji takové pocity. Zdolávání dopadlo úspěšně a já si splnil svůj velký sen, prvním kaprem ze svazové vody, který pokořil onu magickou hranici dvaceti kilogramů. Fantastický zážitek.
Poslední velkou akci jsem podnikl se všemi mými nejbližšími přáteli od vody. Byla naplánovaná na sedm dní a první tři jsem strávil ve společnosti Šulcika a Slámiše. První den byl nejúspěšnější, počasí tomu nasvědčovalo a já dostával záběr za záběrem od krásných ryb okolo deseti kilogramů. Takových dní ročně moc nebývá a tak si je vždy užívám plnými doušky. Od druhého dne se razantně ochladilo a my do konce výpravy zažili teploty jen pár stupňů nad nulou. Třetí den mě doplnil Jirka, který vystřídal Ondru s Honzou. Hned další ráno, které bylo opravdu mrazivé jsem ulovil nádherně stavěného šupoše přes 13kg. Touto krásnou a zdravou rybou jsem korunoval nejdelší výpravu roku, příjemně stráveného s prima přáteli a prožil další zážitky, které mi nikdo nikdy nevezme a na které budu moci kdykoli vzpomínat.
Zážitků od vody si važte.
Za ct-exil Ondra Křížek.
