Sezóna blázna
Každý správný kaprař určitě moc dobře zná význam sousloví „kapří horečka“. Ten pocit, kdy musí k vodě za každou cenu. Některé to brzy omrzí, další ale vytrvají a snaží se trávit u vody co nejvíce času. V sezóně 2012 mě kapří horečka skolila za mojí rybářskou éru nejvíce, a jak napovídá název článku, stala se z ní „Sezóna blázna“. U vody jsem strávil přes sto nocí a věnoval se lovu, který mě vždy v danou dobu bavil a naplňoval. Poznal nové přátele, z kterých se stali později skvělí parťáci i kamarádi v osobním životě. Hodně jsem si poupravil mé rybářské priority a s odstupem času mohu říct, že rok 2012 byl pro mě opravdu klíčový.
Začneme od začátku roku, kdy se společně s naším týmem na veletrhu For Fishing seznamuji s firmou DH baits. Po několika e-mailech bylo jasné, že se obě strany strefily do vkusu a následně jsme domluvili vzájemnou spolupráci, za kterou jsem osobně velmi vděčný. To byl první krok k rozpoutání té pravé kapří horečky a já už v únoru, kdy roztál na řece led, stavěl brolly a nahazoval pruty. Ani ne do hodiny registruji první pomalou jízdu, celý překvapený a zároveň i natěšený běžím k prutu a zasekávám. Do prázdna? Pohlédl jsem pod nohy a viděl odplouvat obrovskou ledovou kru, která mi vzala vlasec. Takhle to pokračovalo až do rána, kdy balím věci a odjíždím domů vyčkat na lepší podmínky. Ty nastaly kvůli vysoké vodě až začátkem dubna, kdy zároveň začínala také moje příprava na maturitu. Prvních pár výprav dopadlo mizerně. Změnila to až pětidenní výprava v půlce dubna, kdy jsem jel k vodě s hlavním cílem se něco v klidu naučit. První dvě noci byli mrazivé a já zůstal bez záběru, na třetí noc jsem tedy připravil změnu, připravuji kaprům směs z mini pelet, rozdrceného boilies a method mixu, které jsem zamíchal, celé zalil katalyzátorem a malou dávkou lososového oleje. U břehu pozoruji, jak moje směs pracuje a jsem z toho nadšený. Třetí noc se oteplilo a nejspíš mé zakrmení začalo fungovat, protože se na podložce rozvalil první kapřík a do konce výpravy ho následovalo ještě několik dalších, s jedním těsně pod 10kg. Po první vydařené výpravě jedu na víkend domů a rovnou přemýšlím, jestli nevyrazit i příští týden (o svaťáku). Samozřejmě mi to nedalo a o Svatém týdnu na tři noci vyrážím. Volím stejnou taktiku a opět mám velký počet záběrů, z nichž největší kapr na podložce je šupinatý torpédoborec 81cm. U vody jsem se samozřejmě nic nenaučil a tak to odjíždím domů dohánět, i když ne zrovna intenzivně. Státní maturita i následně školní mi naštěstí vyšla a mé první kroky ze školy byly opět k řece. Ten den se mi dařilo všechno, úspěšná maturita, i výhra nad taťkou v ping pongu, což je jindy naprosto nereálné. 
) Potom s ním a s parťákem vyrážíme k vodě, měl jsem tušení, že to přijde a taky že ano! První záběr přišel po chviličce a byl to hned krásný kapr přes 8kg. Na následující ráno ještě teď vzpomínám a dlouho budu, probudila mě jízda, okamžitě vybíhám k prutu a z dálky vidím taťku, jak sprintuje za mnou. Po chvíli se probouzí i druhý parťák Marek. Za několik minut máme na břehu jednu ze zdejších trofejí, jikernačku plnou jiker na váze 15,5kg, což je můj nový osobní rekord! Byl jsem neskutečně šťastný a tuto jikernačku pojmenoval po mé přítelkyni Aničce, které děkuji za výdrž, i když někdy jí sám sebe opravdu nezávidím, má doma blázna. Hodně rybářů určitě ví, o čem mluvím.
Další zásadní kapitola v roce 2012 bylo seznámení s Honzou, který s lovem kaprů začínal a protože jsme si padly do noty, chtěl jsem mu ze začátku pomoci. Nakonec se to úplně obrátilo, Honza jako začínající fanatik do mě vlil novou energii a začala nekončící série jednonočních vycházek na všelijaké typy vod. Konečně vypínám z říčního stereotypu, i když jej pořád mám nejradši. Zajímavou misí (jak toto počínání mezi sebou nazýváme) v této sezóně bylo chytání na zapomenuté tůňce, kde jsme vyzrály na nádherné černé kapry. Nebyli extra velcí, ale to všechno kolem? To byla nádhera, v tu chvíli mě to tak chytlo, že jsem se jeden čas věnoval jenom jedné zapomenuté tůňce o rozloze pouhých 100x20m. Bavilo mě kapry pozorovat ze břehu nebo ze stromů. Potom jim zhoupnout nástrahu do oka mezi vodními travami, kudy kapři projížděli a čekat na záběr. Těch sice nebylo příliš, ale každý kapr stál za to, ne jen kvůli nádherné černé barvě, ale i příběhu, který se nám na téhle tůňce psal. Už teď můžu prozradit, že na příští rok chystáme rozsáhlé video ze zapomenutých vod, články i prezentace. Pokud to vyjde, jak si představujeme, máte se určitě na co těšit.
Jak na jaře, tak v létě se toho odehrálo opravdu hodně a kdybych vše podrobně rozepisoval, možná by to stačilo na malou knihu. Proto se rovnou přesunu k nejdelší výpravě roku, aneb týdenní výpravě na Orlickou přehradu. Byla to pro mě neskutečná výzva , nikdy jsem nechytal na žádné přehradě a už vůbec ne na tak velké. Jedeme ve čtveřici – já, parťáci Jirka a Honza, který s sebou bere i jeho přítelkyni. Dohromady k Orlické přehradě přivážíme ke čtyřiceti kilům boilies a domlouváme se na společné strategii. Chytali jsme v části, kde jsme před sebou měli obrovskou vodní plochu a našli si jedno nadějné místo ve vzdálenosti 120m od břehu. Ve vodě byl kopeček, který ze všech stran padal dolů. Plošně zakrmujeme a všech 6 prutů zavážíme jak na kraje, tak doprostřed zakrmené plochy. Hloubka se pohybovala mezi 10-20ti metry. Záběry se dostavili hned druhý den a do konce výpravy jsme nachytali nespočet malých kaprů do sedmdesáti centimetrů. Mně se povedl kapr, pro kterého jsem na Orlík přijel, typický skalní bojovník o rozměrech 85cm 11,5kg. Řadím ho mezi nejcennější ryby, poněvadž mi při této poznávací výpravě takto velké přehrady udělal neskutečnou radost!
Od druhé půlky srpna do konce října jsem opět propadl mému nejoblíbenějšímu úseku řeky, tentokrát mi šlo hlavně o velké ryby a podle toho jsem se choval. Jezdili jsme většinou jen na jednonoční výpravy a vždy se pokoušeli z jednoho místa vytěžit co nejvíce. Když záběry začaly ustávat, přesunuli jsme se na jiné místo, které jsme několik dní předem krmili. Tímto způsobem se mi povedlo chytit mimo desítek menších i tři kapry v rozmezí 13,3kg – 14,5kg, což jsou na náš úsek parádní ryby. Plavou zde samozřejmě i větší, ale jak mi během sezóny došlo, vlastně mi vůbec nejde o kila. Jde mi o zážitky, pohodu s přáteli a pobyt v přírodě, velký kapr je taková krásná třešnička na dortu. Chytat kapry mě baví, ať už je to na malé zapomenuté tůňce, nebo na obrovské přehradě, všechno má hodně co do sebe. Zároveň je pro mě samozřejmost chovat se k přírodě ohleduplně, chovat se k úlovku ohleduplně, také se s parťáky snažíme přednášet dětem o naší prioritě „chyť a pusť v rozumné míře“ a co je hlavní – nenechat sebou manipulovat, jak se v dnešním byznysu kolem kaprařiny běžné, nepatřit do toho stáda, nebýt ta ovce…
Závěrem článku se dostáváme ke konci listopadu, kdy nás s Honzou párkrát vytáhli ojedinělé slunečné dny k zapomenuté tůňce. Tentokrát jsme si vzali jen feedery, na háček nastražili červy nebo chleba namočený v dipu a již chystali plány na budoucí rok. V tom mám opatrný záběr, po záseku se usmívám, že jsem přelstil pouze karáska, ale pomyslný karas následně ztěžkl a zamířil do rákosí. Na feederový prut to byl dlouhý souboj, který naštěstí dopadl pro mě vítězně. Na podložce ležel přenádherný lysec černokněžník, na jehož fotku koukám denně doma na zdi, nechal jsem si ji zvětšit a zarámovat, protože tohle byla ryba číslo jedna! Sezóna blázna právě končí.
Za ct-exil a DH baits
Ondra Křížek
