Chytání v Praze je zajímavé v tom, že tu nenajdeme klid jako v přírodě, kde jsme zalezlí mezi porostem a snažíme se ukrýt před lidmi, abychom měli alespoň nějaký klid a pohodlí v dnešním uspěchaném životě. Urban fishing je pravý opak, denně okolo vás projdou stovky a stovky lidí, každou hodinu kolem Vás propluje minimálně deset lodí s turisty. Člověk si na to opravdu musí zvyknout a přizpůsobit se veškerým nástrahám, které chytání na Vltavě v centru Prahy dělají ještě složitější, než se zdá. Často je to o nervy, lodě Vám rozvíří dno tak moc, že krmení zmizí během pár sekund, jindy zase loď pluje tak blízko, že lodním šroubem zachytí vlasec a hlásič Vám ani nestíhá pípat, jakou dostanete jízdu. Tudíž se vyplatí hledat místa, kudy výletní lodě moc neprojíždějí, protože v místě, kde se jich vyskytuje pravidelně dost, častokrát nestačí ani 150g olovo. Pak jsou tu další problémy, například Botič. Z něj vytéká do Vltavy všechno možné, a jakmile se zvedne průtok vody, je to něco strašného. Toaletní papíry, ubrousky, obvazy a spousta jiných odpadů Vám naplave do vlasce a poté se napíchne na háček.
Abych nemluvil jen o tom, jak je obtížné chytat na Vltavě, tak si povíme, jaké je kouzlo chytání v centru Prahy. Máme tu výhled na Tančící dům, Národní divadlo, Karlův most, Vyšehrad, atd. Což jsou všechno úžasná a hlavně nezvyklá panoramata, která jinde při rybaření neuvidíme. Chytání v centru je zajímavé tím, že lidé ani pomalu nevědí, jak a k čemu se používá prut. Často se stává, že za námi někdo přijde a ptá se, jak to vše funguje, k čemu se používá toto a tamto. Pořádají se tu různé akce doprovázené hlasitou hudbou, s čímž souvisí hlasití a opilí lidé. Pohled na ně je většinou komický, ale může se stát, že nám připraví i nepříjemný zážitek. Prochází se tu rodiny s dětmi a psy. Oko rybáře také potěší pohled na nejednu krásnou slečnu. Když se podaří ulovit ve dne nějakou rybu, přijde se na Vás podívat okolo třiceti lidí, kteří většinou ani netušili, že ve Vltavě plavou tak velcí kapři. Je to prostě úžasný pocit, když taháte pěkně stavěného šupináče a za Vámi se nevěřícně kouká spousta lidí a všichni fandí, abyste ho vytáhli. Poté, co jej úspěšně zdoláte, jsou kolemjdoucí plní euforie a hned se s Vámi chtějí zdokumentovat. Nejčastěji od nich zaslechnete větu, jak Vám závidí, že máte už chyceného kapra na Vánoce a potom nevěřícně koukají, když ho necháme odplout zpátky do jeho živlu. Rybařeni je tu z tohoto hlediska velmi příjemné, ale chce to pořádnou trpělivost a hlavně, chce to nebýt líný a hledat místa k lovu. Pokaždé, co se vyleje voda na cestu, kde chodí lidé, tak se dno o něco málo změní nánosem bahna, větví a různých předmětů, které ve vodě nemají co dělat. Když jsem se sám poprvé odhodlal rybařit v Praze, vytipoval jsem si jedno místo a začal ho průběžně krmit. Za několik dnů jsem šel nahodit, ale skončil jsem bez ryby. Takto se to táhlo měsíc, až mě na tomto místě opustila i ta poslední naděje. Nebyl to však důvod propadat trudnomyslnosti, naopak jsem začal sbírat nové informace a nachodil „x“ kilometrů při hledáním toho správného místa. Časem jsme se rozhodli, že jsme už připraveni a tak jsme vyrazili vstříc Praze, aby nám ukázala své kouzlo rybaření. V tom jsme si vyzkoušeli tu možnost, rybařit zde i přes noc. Zrovna se tu konaly každoroční závody Carp marathon Praha. Mysleli jsme si, že se ryby poplaší neklidem a hromadou krmení, které účastníci do vody naháží. Domnívali jsme se, že sjedou nad jez do klidné oblasti. Byla to jen naše teorie, ačkoliv po pár dnech se ukázalo, že by to tak mohlo být. O tom, jak probíhalo naše rybaření v centru Prahy, se s Vámi v následujících řádcích podrobněji podělí parťák Ondra.
Dlouhou dobu jsme se k tomu neměli a jezdili chytat na jiné vody, kde ještě nějaká ta příroda zůstala. Extrém v podobě chytání v centru zůstával stranou, až do dne, kdy jsem nastoupil do Střešovické nemocnice. Na konci června se u mě bohužel projevily následky prodělané boreliozy a já skončil o dva měsíce později na dvoutýdenních kapačkách. Byla to už dlouhá doba, kdy jsem byl bez ryb, a napadla mě myšlenka, že bychom mohli zrealizovat náš plánovaný urban fishing. Jirka souhlasil a tak jsem si jednoho dne do nemocnice přivezl rybářské vybavení 
. Další dopoledne jsme se sešli na vybraném místě a poprvé nahodili do rozbouřené Vltavy, kde projížděla jedna výletní loď za druhou a zvedala vlny téměř jako u moře. Nad volbou nástrah jsme nějak moc nepřemýšleli a vsadili na jistotu, která nám funguje všude. Boilies Kokpro jsme doplnili halibut nebo red-fish peletou či plovoucí kuličkou malého průměru. První den se nic nedělo a tak jsme večer místo prokrmili, já odjel na noc do nemocnice a Jirka domů. Druhý den se situace opakovala, zůstávali jsme však klidní a opět večer místo prokrmili. Třetí den bylo krásné počasí, sluníčko hřálo a my se poprvé po náplavce procházeli v triku. Jirka po hodině chytání přikrmil method mixem a zrovna, když jsme plánovali na příští týden zkoušku nového místa, dostal parádní jízdu z pěti metrové hloubky pod hranou koryta. Od začátku souboje bylo jasné, že to nebude žádný násaďák, ale rovnou pěkná ryba. Po chvíli kapr zajel do vázky, oba nás to s Jiřikem vylekalo, ale naštěstí se uvolnil a velký souboj začal nanovo. Po deseti minutách končí kapr v podběráku a my máme obrovskou radost! Kapr má míry 75cm 8,7kg, což je vůbec na chytání centru v úspěch, natož na třetí den!
V sobotu, kdy jsem se nemusel vracet do nemocnice, jsme vzali Šulcika, který si chtěl chytání v centru také vyzkoušet. Opět se celý den nic nedělo, tedy alespoň ve vodě. Teplý srpnový večer vylákal k nočnímu životu mnoho lidí, všude hrála hlasitá hudba a chodili opilci. My měli to štěstí, že kolem nás chodili zrovna pouze velmi pochybní opilí lidé, ale naštěstí si nás nikdo nevšímal. Za tmy jsme udělali pár fotek krásné noční Prahy a Šulcik se dočkal záběru, bohužel v tu nejnevhodnější dobu, poněvadž když vzal prut do ruky, tak z obou stran přijížděly výletní parníky a jelikož Šulda chytal dál od břehu, musel prut ponořit co nejhlouběji pod hladinu a povolit brzu. Zázrak se nekonal a kapr měl dost času na to, aby zajel do jedné z všudypřítomných vázek, ze které jsme ho vyprostit nedokázali. Záběrů bylo zatím velmi málo a chtěli jsme s tím něco udělat. Jelikož mi už bylo o něco lépe a do konce pobytu v nemoci zbývali tři dny, rozhodl jsem se, že po propustce zůstanu dvě noci v centru s nahozenými pruty. Než toto volno nastalo, s Jirkou jsme pravidelně k Vltavě chytat samozřejmě chodili a já se dočkal prvního záběru, který byl od velmi slušné ryby, která se ale vyřízla. To byl také poslední záběr do středy, kdy jsem mohl opustit špitál a vydat se k vodě vstříc velkému dobrodružství, možná lépe řečeno bláznovství. Velkou výhodou chytání v Praze je to, že si můžete dojít na dobrý teplý oběd, což jsem také udělal. Poté dokoupil pár zásob u vietnamců v potravinách a šel nahodit. Rozhodl jsem se chytat na Kokpro s plovkou, protože na tuto kombinaci jsem měl již výše zmiňovaný záběr. S krmením jsem tentokrát vůbec nešetřil, jelikož přede mnou bylo 48 hodin chytání. Večer přijel další z kolegů Slámiš, aby také okusil urban fishingu v Praze. S údivem jsme na něj s Jiřím koukali, když začal stavět bivak. Kolíčky bez problému zavrtal do mezer mezi dlažebními kostkami, vytáhl z auta lehátko a nocleh byl připraven. Pořádně jsme se tomu zasmáli a sledovali nejeden udivený pohled kolemjdoucích lidí. Nastala noc a já si šel lehnout do svého pojízdného obydlí. Jiří s Honzou ještě zůstali venku, kochali se noční Prahou a po chvíli i mým výběhem z auta za úkrutnou jízdou levého prutu! Po záseku bylo něco špatně, ryba ukazovala svojí sílu, ale vlasec někde drhnul. Zaseknul se backlead. Tentokrát to však dobře dopadlo, backlead se za nějakou dobu uvolnil a já si užíval souboj s Vltavským kaprem. Po úspěšném zdolání jsme jej položili na podložku a prohlíželi si ten poklad s čistou tlamkou, bez známek jakéhokoliv předešlého ulovení a suprové stavby těla. Váha ukázala 10,7kg při 76 centimetrech. Byli jsme plni euforie, protože jsme splnili náš cíl a to chytit kapra přes 10kg v centru Prahy. Sám tohoto šupináče řadím mezi mé nejcennější ryby a doufám, že takových vltavských kaprů bude v náručích mých parťáků stále přibývat.
Tuto noc to byl první a poslední záběr, přes den se nic nedělo, až na pro nás nepříjemnou podívanou na feťáky, kterým nebylo trapné hrát si s injekčními stříkačkami asi pět metrů od našeho sezení. Můžeme být za náš koníček opravdu rádi. Setmělo se a Jiří dostal dva záběry během deseti minut. První z kaprů se po chvíli z háčku vysvobodil, ale druhému George nedal šanci a zvěčnil se s ním s krásnou noční Prahou za zády, byla to opravdu krásná a nadějná říční ryba, pokud mezi všude přítomnými masaři přežije. Slámiš po této rybě musel odjet na noc domů a my s Jirkou předpokládali, že dnešní noc bude bohatá na záběry a bezesná, v čem nás utvrdil můj neproměněný záběr a Jirky malý šupináč. Ovšem jak tomu tak bývá, rybaření je nepředvídatelné a my zbytek noci už akorát prospali bez žádného zaznamenaného pohybu na našich hlásičích. Ráno jsem zažil jedno z nejkrásnějších probuzení, sluníčko svítilo a mě hřál u srdce nádherný pohled na probouzející se Prahu. Zbývalo jen pár hodin do odjezdu a já s Jirkou probíral naši výpravu, která skončila nad očekávání dobře! Byla to pro nás neocenitelná zkušenost a nezapomenutelný zážitek. Určitě se Urban fishingu v Praze budeme věnovat i nadále a vy se můžete těšit na další články a hlavně na první video, které brzy zveřejníme na našem webu.
Za ct-exil a DH baits Jiří Moc a Ondra Křížek.
