Něco jako dokonalá voda

Poblíž mého bydliště se nachází velká pískovna, tvořena ze tří jezer, kterými ryby mohou bez problému proplouvat. Na začátku minulého roku se ovšem mělo jedno jezero z důvodu těžby oddělit od ostatních. Nevím, jestli to byla souhra náhod nebo někoho záměr, ale průplav do nejvzdálenějšího jezera se zasypal zrovna v době, kdy se tam kapři začali shromažďovat ke tření. Doneslo se mi, že hodně kaprů, včetně jednoho kapitálního se našlo uhynulých, kvůli otravě z materiálu, ze kterého se průplav zasypával. Kolik na této informaci bylo pravdy také nevím, protože jsem to na vlastní oči neviděl a zprávy co jsem dostal, zrovna nebyly nejdůvěryhodnější.

S kamarády z našeho rybářského týmu se věnujeme hlavně lovu na řece, ale když se v loňském létě stala řeka nechytatelná, z důvodu povodní, rozhodli jsme se, že se vydáme právě na pískovnu o které jsem v úvodu hovořil, konkrétně na oddělené jezero. Jezero jsem znal z dřívější doby dobře a tak jsem měl přehled o místě, kam bych si chtěl sednout, kdyby bylo volné. Bál jsem se však, že se bude opakovat situlace z předchozího jara, kdy na 25ha jezeře, bylo kolem deseti bivaků. Mimochodem se za celou dobu chytl pouze jeden kapřík, ještě k tomu daleko od nás. Tentokrát jsme chtěli udělat vše proto, abychom se záběru dočkali. Po příjezdu k pískovně jsem v dálce viděl naše místo, bylo volné, dokonce na celé pískovně nechytal ani jeden kaprař, takže první pozitivum bylo na světě. Teď už jen převést věci na člunu, rozbalit náš „přechodný domov“ a hurá na ně. Jelikož si porybní tuto vodu až přehnaně hlídají a nikomu nic netolerují (teda kromě místních vesničanů, ty mohli všechno), jsme museli krmit kobrou ze břehu a chytat na odhoz. Celkem jsme jeli na tuto výpravu tři, já s Kubou jsme si sedli na společné místo a zakrmili pás v nějakých šedásáti metrech od břehu. Počáteční zákrm jsme nechtěli přehánět a tak jsme do vody nastříleli kolem 1,5kg kuliček příchutě monster crab. Tuto příchuť boilie používám už několik let a když jsem se dostal ke spolupráci s Německou firmou Successful-baits, byl jsem šťastný, že příchuť monster crab mají i oni v nabídce. O jeho kvalitně jsem se přesvědčil hned při prvních výpravách na řeku, ale bude fungovat i tady? Uvidíme. Týmový kolega Tomáš se usadil na místě vzdáleném asi 50m od nás a jako hlavní nástrahu i návnadu použil Red-spice fish. Tomáš chytal na špici, takže nahazoval a krmil pouze nějakých čtyřicet metrů od břehu. Chtěli jsme si dát záležet na návazci a celkově na posledním metru montáže. Požadovali jsme po něm hlavně, aby se při náhozu nezamotal a nebyl ve vodě nápadný. Jako další důležitý faktor se jeví ostrý háček, v našem případě to byl typ Fox SSBP v.5 a Wide gape od Kordy, ve velikost 6. Aby se montáž při náhozu nezamotala, použili jsme svlékací šňůrku Sufix Kameleon 25lb, na které jsme stáhli dva centimetry tuhého povrchu za háčkem a před obratlíkem. Aby montáž byla méně nápadná, použili jsme olověnku od Krystonu, Score 60lb, která mezi olověnkami jen těžko hledá konkurenci a samozřejmě jsme vlasec tolik nenapínali, aby vše leželo při zemi. Toto by bylo po technické stránce asi tak vše. Když se podíváme jak probíhal samotný lov, asi jsme se na tuto výpravu nemuseli ani tak usilovně připravovat, ani jsme se nemuseli obávat, že odjedeme s prázdnou, protože to, co nastalo druhý den při rozednění nemá v českých poměrech obdoby. Tedy má, ale na soukromých vodách. Když jsme ve čtyři hodiny ráno nahodili pruty, rozjela se série záběrů, která pokračovala po celou dobu výpravy ve stejném tempu. Voda byla doslova přerybněná a hladová. Platilo pravidlo, čím víc krmíš, tím víc chytáš a nejednalo se pouze o malé kapry. Z velké části jsme tahali ryby mezi 70-77cm a většinou za den jednoho, no někdy i více jak jednoho nad 10kg. V době kdy se nesmí chytat, jsme hlavně kvůli netolerantním porybným pruty vytahovali, ale vlastně jsme za to byli rádi. Čtyři hodiny spánku člověku velmi pomůžou. Když těsně před čtvrtou zazvonil budík, nahodili jsme a celý kolotoč začínal od znova. Tomáš tomu nechával volnější průběh a nahodil až když se probudil sám, no vlastně o nic nepřišel. Za tuto výpravu jsme na osobu zkrmili 10kg boilies, ale kdybychom měli s sebou víc, věřím, že by konečné číslo zakrmených kilogramů bylo nejméně dvojnásobné. Můj největší kapr měl parametry 88cm 12,1kg, Kuby 87cm 11,8kg a Tomáše 85cm 11,5kg. K větším rybám, jestli tam ovšem nějaké byli se nedalo tak snadno prochytat a bylo to spíš o štěstí, než o umění. My jsme si výpravu užili, protože jsme měli tušení, že podobnou už možná nikdy nezažijeme. I proto píšu článek o rok později, než se všechno událo. Nejspíš bych jej ani nenapsal, kdyby se nestalo to, co se stalo v listopadu minulého roku. Opět zaúřadovali povodně, voda ve dvou spojených jezerech se zvedla, protrhla hráz a spojila všechny tři jezera, tak jako tomu bylo původně. Spousta kaprů se vrátila do jejich starého domova a to je hlavní, protože několik z nich by určitě odnesli vesničani na pánev, takle budou mít mnohem těžší je chytit. Na jaře se shoda náhod už podruhé nepovedla a vytření kapři se vrátili „domů“ dřív, než technika stihla jezero znovu zasypat. Zkusili jsme tam výpravu, ale po dvou nocích jsme to zabalili, protože se chytla jediná šedesátka a bylo vidět, že tam kaprů je jen velmi málo. Tímto zanikla něco jako dokonalá voda, ale v naší hlavě je hodně vzpomínek, které nás na tuto výpravu dokážou vrátit.

S pozdravem Ondra Křížek